Abu Dhabi 2025
F únoru a v dubnu 2025 jsem se shodou okolkností opět dostal do Emirátů, aniž bych musel platit letenky a hotel. Jo, byla to služební cesta, takže žádný válení u moře a relax, ale světlý stránky těchto dvou služebek bylo žrádlo!
Jelikož jsme se potřebovali dostat do fabriky, která má celkem přísný požadafky pro vyřízení fstupního povolení, museli jsme v česku absolvovat tři prdele lékařských vyšetření a testů (snad kromě kolonoskopie), fšechno muselo bejt na papíře. Tam jsme letěli s nízkonákladofkou VIZZAIR (čti „vyser“). F podstatě takovej linkovej autobus pro 200 lidí. Jedinej rozdíl je f tom, že nešlo zastavit na chcaní, jinak bylo fšechno stejný.
Po tom, co jsme vypadli z letadla, vystáli frontu na pasové kontrole a vytasili pracovní visa, čekal na nás usměvavej ind – Mr. Hamza. Čekal na nás ve výstupní hale v letišti v Abu Dhabi. Mával na nás, jakobychom se roky znali (asi viděl fotky), a navíc … dva dobře stavění plešouni evropského typu, kteří vypadají jak starší a mladší brácha, šlo asi blbě přehlídnout. Dostal instrukce, že nás má vzít na jídlo a pak na hotel. Zeptal se, jestli chceme na pizzu nebo do KFC. F tu chvílu mě polil studenej pot. WTF Bro! Kurva hlavně to ne! Já jsem přesně věděl, co chcu. Zavez nás do indické restaurace, kde vařijou KERALA/MALABAR. Hamza celkem čuměl, páč to asi nečekal. Jakožto rodáka z Keraly ho to příjemně překvapilo. Tím jsem mimojiné determinoval i jídelníček pro mýho kolegu, ale ten to snášel srdnatě a vůbec nevypadal, že by ho to nějak uráželo.
Porca jaxviňa. Večer jsem to zalil Heinekenem z letištního duty free a druhou půlku jídla jsem si dal ráno v 6:00 xnídani. Pak nás vyzvedl Hamza a prej: Dneska jedeme na medical check kvůli vyřízení fstupu do fabriky. Cože tyvole? Takhle bez varování? Děláš si prdel? Dyť máme šanon papírů od doktorů z česka a dokonce i f angličtině! To ofšem nestačilo. Takže nečekaně chcaní do kelímku, kref, vyšetření sluchu, plíce, a tak dále… Jako fšechno tak nějak dobrý, akorát když mně měřili krevní tlak, tak jim málem pukla ta rukavica. Doktorka říkala, že to je moc, ať pět minut počkám, vyrelaxuju a že to zkusíme znovu. F čekárně jsem si na netu gůglil příčiny vysoký tlaku: Kořeněný mastný jídla (který jsem měl samozřejmě asi před hodinou), alkohol (pivo večer), únava a nedostatek spánku (jet lag, předchozí den cestování, 3.5 hodiny spánku), stres (jestli neudělám medical check, taxu f prdeli), nedostatek pohybu, sedavé zaměstnání (setrvalý staf) … SHODA 100%. Po pěti minutách repete, krevní tlak klesl o jednu jednotku, takže stále f prdeli. No tak jsem tam seděli, hloupě se usmívali, doktorky běhaly s našima papírama z jedněch dveří do druhejch a nakonec prej „It is okay, you can go.“
Ta fabrika, do které jsme jeli řešit to, kvůli čemu jsme sem přijeli, má celkem přísný pravidla kvůli průmyslové špionáži. Nesmíš tam dotáhnout nic, co má čočku. Ani telefon a dokonce ani notebook. Takže návrat do minulýho století a přechod k tužce a papíru. Den na sajtu, noc na hotel office, trocha spánku a znovu. Kdy mně ale nejvíce mrzelo, že u sebe nemám foťák, bylo když nám donesli oběd! To, že se tady fakt neserou s plastama, už rozebírat nebudu, to jsem se se rozepisoval minule. Každýmu nám do kanclu donesli velkou krabicu rýže, a nekecám … 15 menších krabiček se fšelijakejma omáčkama, salátama, masalama, veg, maso, paneer, luštěniny, cosi. No doprdele, takhle hustý mix thali jsem ještě v životě nežral! No samozřejmě, ač jsem se snažil, ani zaboha jsem to nedokázal sežrat fšechno. Když jsem si to začal schovávat do krabičky na potom, chlapi od klienta se mně začali vysmívat, že to snad jako nemyslím vážně, že si to jako fakt chcu vzít sebou. Vyloženě mně to zatrhli, že tohle dojídat nebudu a že to dají velbloudům. No taxem si říkal, oukej, aspoň se to nevyhodí. Pozdějc jsem zjistil, co ta metafora s velbloudama znamená. Ty vemena to fakt vyhodili! Plýtvání na každým rohu, je to životní standard, nikdo se nad tím ani nepozastaví. Nikoho ani nenapadne, že by se nad tím mohl pozastavit. No každopádně z tohoto zážitku jsem si odnesl, že existuje omáčka, která se jmenuje „Kadhi“. Světle žluto-zelená omáčka z cizrnové mouky, jogurtu, kari listí, atd…
Během několikadenního pobytu Mr. Hamza pochopil, že su až fanatickej milovník indickýho jídla a jakožto znalec místního prostředí nás postupně vyvážel po různých indických restauracích, který on sám považuje za pro něho dobrý. Ještě k tomu fšechno platil. Jednou jsme mu řekli, že stačí, když nás vysadí na hotelu, že si skočíme vedle do indické sami. Chvilku váhal, pak zavolal svýmu šéfovi. Následně nám sdělil, že to by to tak nešlo, že to musí zaplatit, protože nechce mít problémy f práci. My jako chápaví a empatičtí kluci z Evropy jsme mu samozřejmě nechtěli působit žádné potíže, proto jsme na tuto variantu přistoupili.
Tohle je MASALA DOSA, tradiční snídaňová věc. Tři druhy čatný a uvnitř placky, která je přes celej tácek, je taková specifická bramborovo-cosi hmota. Nevděční kamarádi z Česka jen závistivě komentovali, že ten štrůdl není dopočenej.
Tady jsme si dali „cotokurvabyloužsinepamatuju“. Jen vím, že to bylo skvělý.
POTHI BIRIYANI servírovaný na banánovým listu, k tomu PAPAD, RAJTA a nějaký zelí s čatný:
Další den jsme se v rámci cesty do fabriky dostali do „worker campu“. To jsou takový malý městečka, kde bydlí výhradně dělnická třída, takže o emiráťana tam nezavadíš. Indové, pákistánci a filipínci. Takovej squat to byl. Člověk má na takových místech strach už ze zvyku, ale ve státě, kde jdeš sedět na dlouhý roky za banální prohřešky, tak kriminalita f podstatě neexistuje. Rozhodně jsme byli jediní dva běloši f celým areálu. Stál tam takovej docela mladej ind a střešně překvapeně na mě čuměl, měl u toho otevřenou hubu. Popošel jsem kousek dál, podíval jsem se na něho a on furt čuměl a furt měl otevřenou hubu. Pravděpodobně to bylo poprvé, co viděl bělocha … a ještě k tomu takovýho vošklifca.
Kolegové od kontraktora nás tam vzali na oběd do místního lokálu. Tady jsme ještě mohli mít telefony u sebe, takže mám nějaký obrázky.
Šel jsem do svýho oblíbenýcho MUTTON BIRIYANI a nebyl jsem zklamán. To bylo vono!
Při druhé cestě do Emirátů už jsme nebydleli v Abu Dhabi, ale podstatně více času jsme strávili na západě Emirátů kolem městečka Al Dhannah. Tady na rozhraní mezi pouští a něco jako civilizací, asi tak 60 km od Saudské Arábie, se mně zase podařilo prožívat upřímný gastro orgie. Sice jsme si to už museli platit sami, ale ceny byly těžce lidový. Kousek od hotelu jsem objevil takovou malou zaprděnou restauracu. Byl to defacto upravenej průchod mezi budovama (cca 20 metrů čtverečních) a na to vevnitř navazovala taková upravená garáž, kde byla kuchyň (cca 30 metrů čtverečních). Tři stoly, mrtvý muchy po zemi, švábi. Restaurace splňovala fšechny předpoklady!
Sice to nebyla typická keralská indická, ale i tak jsem si tohle místo nebezpečně rychle zamiloval. Za pár dnů si borci z personálu zvykli, že tento plešatej bílej xicht jim tam leze až dvakrát denně a někdy i v noci.
V druhé polovině služebky jsem koutkem oka zahlídl, jak týpek f kuchyni cosi plácá, tak jsem se podíval zblízka a týpek zrovna vyráběl Parathy. Stálo mně to asi 30 AED, ale byl jsem připuštěn, abych se na ten zázrak podíval. Takhle připravujou „základní špunt“ pro Parathu, kterej se pak rozválí a osmaží. Čum na to! Kompletní zprávu o výrobě této úžasné placky si můžeš přečíst taky.
A žereme dál…
EGG ROAST s PARATHOU
Našel jsem zázrak, kterej se jmenuje EGG ROAST. Je to jednoduchá a kurva efektní záležitost. F podstatě variace na téma vajíčka s cibulkou, akorát f těžce indické mutací, která je mimořádně perfektní.
MUTTON CURRY
DUM HYDERABADI BIRIYANI … servíruje se pod pokličkou z plackovýho těsta.
MUTTON KERALA BIRIYANI a MUTTON ROAST. Kari listí se vystavuje pěkně na povrchu.
CHICKEN BUTTER
Tohle je zase ta PARATHA. Nic takovýho f Česku nemáš šanci sehnat. Vždycky, když jsem si to někde f ČR objednal, dostal jsem takovou jakousi podrážku, která byla fšema smyslama úplně mimo tento referenční vzorek. Než zdechnu, tak musím zjistit, jak to dělají, že je to tak jemný, nadejchaný, křehký. To je f podstatě dezert.
POORI BHAJI … další typicky snídaňová záležitost.
IDLI SAMBAR … další snídaňová věc. Bohužel jsem obě dvě snídaňový jídla sežral na jednu snídani.
Další KERALA BIRIYANI s DAL FRY
Další cosi s nepopsatelnou parathou, zase strašně dobrý. Toho nahoře si nefšímej, to jsou nějaký tousty z hranolkama. Kolegovi už z toho neustálýho přísunu indickýho žrádla začlo hrabat. Nicméně i já už su tím indickým žrádlem tak nasáklej, že když si useru, cejtím kari.
MUTTON GARLIC ROAST
Mezitím mi kamarád píše, že když jsme byli předloni v Dubaji na dovolené s bandou, tak to bylo fajn, ale že teď ho ty moje fotky jídla, kterýma bombarduju WhatsApp, už tak nějak začínají srat. Report z tehdejšího záletu za žrádle si můžeš přečíst taky.
Občas to probíhalo tak, že jsem si na večeřu f indické objednal dvě jídla, hromadu placek a co jsem nesežral, taxe seškrábl do krabičky a měl na ráno. Akorát jsme bydleli f takovým hotelu, kde nebyla mikrovlnka na pokoju, nikde žádná veřejná kuchyňka, taxem šel do hotelové restaurace. Tam jsem nahodil smutný voči a s prosíkem jsem mával krabičkou se studenou masalou a zbytkem biriyani. Potkal jsem nějakou slečnu, které jsem vysvětloval svůj požadavek, že to chcu ohřát v microwave oven. Ta to odkejvala a odešla. Ale krabičku si nevzala. Za chvilu přišla jiná bábofka, které jsem vysvětloval svůj požadavek, že to chcu ohřát v microwave oven. Ta mně řekla, že o tom nerozhoduje, že pošle manažera kuchyně. Přišel týpek, kterýmu jsem vysvětloval svůj požadavek, že to chcu ohřát v microwave oven. Ten řekl, že oukej. Odešel, ale krabičku si nezval. Za chvílu přišel a donesl nějakej protokol, kterej jsem musel vyplnit. Jméno, příjmení, profese, datum narození, odůvodnění… Proč asi? Mám to studený ty vole!
Krom toho máme taky další úžasný zážitky z hotelu, a to hned několikrát…
Ale měli tam bazén, tak se to po práci dalo nějak přetrpět.
Ta hotelová strava, to je kategorie sama pro sebe. Nevím, jestli je to fšude stejný, ale tak různě po emirátech jsem během těch let zažil cca pět nebo šest takovejch hotelů. Není to moc, ale překvapilo mně, jak moc jsou ty jídla stejný. Tváří se to jako interkontinental až western cuisine, která je řízlá východem. Snažijou se vyhovět všem, ale je to taková fúze, kde nejsou dobří ani v jednom směru, kterým jdou. Ind ti asi nenachystá plátek opražené vepřové slaniny uprostřed islámu, ty pokusy o šunku bez vepřovýho jsou ftipný, kroasanty s máslem a marmeládou si můžu dát doma. Když si tam dáš biriyani, tak to nechutná jak biriyani. A ještě k tomu je to dvakrát dražší, než ve fest indické restauraci za rohem. Když nemusím, tak v hotelu nežeru. Když po zemi neběhají švábi, kteří loví pochcípaný muchy, není to autenticky indická restaurace.
Takovou jsem našel. Dokonce nedaleko od hotelu. Naše láska ale trvala pouhých deset dnů. Dokázala mně uspokojovat tak, jak to doma žádná nedokázala. Dala mi to, o čem jsem doma jenom snil. Musel jsem to ale ukončit a jet zpátky domů za rodinou. Na tuto restauraci nikdy nezapomenu.
Finální žranica a best of nakonec … po cestě na dubajský letiště jsem posádku přesvěčil, že se musíme stavit do Like View Restaurant na Jumeirah Village Circle, tam kde jsem v roce 2015 objevil jejich famózní MUTTON TIKKA MASALU. Předstaf si, že o těch deset let pozdějc TO CHUTNALO FURT STEJNĚ! Já jsem byl neuvěřitelně spokojen. Řidiča jsem pozval, pak jsem se ho zeptal, jak mu to chutnalo. Říkal, že nic výnamnýho to není, že to chutná normálně. Hajzl jeden.
Dospívám k závěru, že stejně pojmenovaný jídla chutnají stejně, takže f tom je vzorec, kterej se opakuje (což se nedá říct o českých indických, obzvlášť na obědový menu). Jeden ind, co nás kamsi vezl, povídal, že fšechny ty jídla v indických restauracích f celých Emirátech chutnají stejně. Na jednu stranu to je dobrá zpráva, která podporuje i moje zjištění. Na druhou stranu z toho bylo cejtit, že týpkovi se stýská po žrádle, který se vaří u něho doma, takže tam by to asi byla ještě trochu jiná třída. Každopádně pro nás, lidi z česka, kteří znají indický jídlo jen z indických restaurací někde ve městě, tak indická kuchyně v Emirátech je totální gastro-orgasmickej výstřel z trenek. O to smutnější je ale potom ten návrat domů. Dobrý dva měsíce zase nevlezu do žádné české indické, abych si nepolámal vzpomínky. Naštěstí si můžu kdykolif uvařit něco z těchto receptů!
