Dubai trip 2023

Jednoho krásný dne, když se blížily moje kulatý narozeniny, tak strašně …. ale fakt strašně se mně zachtělo za tím skvělým žrádlem do Dubaje. Aby to doma prošlo, tak bych to mohl obalit na svoje čtyřicátiny. Když to na manželku vybalím ve správnej okamžik a ve správné fázi menstruačního cyklu, tak by to mohlo vyjít. Vyšlo to! Ano, ve svých 40 letech jsem dostal dárek f podobě propustky, že můžu jet na osm dnů pryč od rodiny. Abych to neměl tak levný, chtěl jsem si sebou vzít zase nějaký dítě. Pro změnu bych mohl vzít to, který se mnou nejelo v roce 2019. Jony je na řadě!

Zanedlouho potom, na jedné zahradní párty, říkám kamarádům (říkejme jim třeba „kurvy“): „Jedu s Jonym do Dubaje, pojede někdo s nama?“ Dejf měl hned jasno, tak jak podnapilí šťastně single chlapci mívají. „To je zajímavej nápad. Tak jo!“ Za to Laco s vážností ženatého muže mlčel. Ale nakonec umyl nádobí, vypral, vyžehlil, doma uklidil, práskl do stolu a rázně řekl, že jede taky.

Vybrali jsme říjen, abychom ještě nasákli nějaký MILF počasí (čtyřicítky). Dokážeš si to představit …. Dubai, fšechny památky, nejvyšší budovy na světě, největší akvaparky, nákupní centra a akvária na světě. Fšechno top a pseudo-eko. Fšechny ty obludně extrémní a předražený kýče … to myslím můžu vynechat a přejít rovnou k věci – ŽRÁDLO!!!

Den 1

Ten byl ukrutně dlouhej, protože jsme ušetřili spoustu času místo spaní. Na hotelu jsme se ubytovali a už jsem byl fest nadrženej na to žrádlo. Tento týden se čtyři roky mýho vlhkýho snění promění ve skutečnost. Už vycházíme ze dveří, když najednou David zahlásí, že ještě potřebuje srat. To bylo nejdelších 9 minut mýho života!

Hospoda se teďka jmenuje Golden Eats, v roce 2019 to ještě bylo Green Chillies. To bylo super, páč to byla vyloženě KERALA style celá hospoda. Tak uvidíme, co nás čeká. Zašli jsme na první snídaňu. Objednali jsme si Masala Dosa. Taková správná placka, ve které je zabalená náplň. Jako dobrý, ale čeká nás víc!

Na oběd jsme šli na stejný místo. Možná znáte z českých indických restaurací THALI – víc druhů omáček na děleným talířu. Takhle to pojali v Golden Eats…

Den 2

Zajeli jsme do Deiry – starý město. Našli jsme uplně maličkou restauracu, jedny dveře, dva stoly, smrad, mrtvý muchy, maličká kuchyňka. Cca tady. No zkrátka …. hospoda splňovala fšechny předpoklady! Vešli jsme dovnitř. Jeden stůl byl obsazenej, u druhýho seděla samotná ženská (bez jídla). Když majitel viděl čtyři bělochy evropského typu, přiběhl k ženské a normálně ju vyhodil, protože potřeboval uvolnit stůl.

Objednal jsem si KERALA MUTTON BIRIYANI, protože na dveřích měli napsaný MALABAR. A kurva dobře jsem udělal. TO BYLO VONO!

První kontakt s tím, kvůli čemu jsem se potřeboval vrátit. Začal jsem mít pocit, že KERALA BIRIYANI má nějaký stanovený normy, protože to chutnalo dost podobně (nechcu říct uplně stejně), jako před čtyřma nebo sedmi rokama, kdy jsem toto žrádlo f tomto městě žral naposledy.

Tamto dole vlevo. Nojo, já vím! Dyť to vypadá jak rizoto. Ale ta rýža má tak strašně lahodnou chuť! Je to kořenitý, ostrý, jemný, nepopsatelný. Skopový maso tak kurefsky měkkoučký a f kombinaci s tím kořením… No to by ses posral. Takže tři hlavní jídla, něco pro děcko, čtyři koktejly, voda, tři prdele placek a ostatní bižuterie … celkem asi 800 Kč. A to je rok 2023!

V naší hospodě, kam jsme chodili, měli během dne tři šichty. Ráno připravovali výhradně snídaně, od jedenácti normální jídla a od šesti do desíti večer se dělaly MALABAR speciality. A to bylo kurva žrádlo! Je to jiný, než tikka masaly, butter chickeny a vindalů. Základ jídla dělaj na kokosovým oleju a cpou tam kari listí. Díky tomu je charakter jídel z rodiny MALABAR trochu někde jinde.

MUTTON ROAST

Vono se to nezdá, spousta lidí si myslí, že Dubaj je drahá a nákupy v ní taky. Je tam jenom spousta míst, kde se dá nakoupit to stejný (nebo dost podobný) zboží za hodně rozdílný ceny. Jeden z významných osobních cílů cesty byl nákup koření. Spice souky (tržnice, kde se prodává koření) jsou atrakce pro turisty, kde za to stejný koření, který koupíš v Carefouru nebo v Lulu marketu, zaplatíš několikanásobně více. Jmenovaný obchody jsou v podstatě obchodní řetězce, ale ta kultura koření je diametrálně jinde, než u nás. Koření neprodávají po 20g pytlíkách, ale asi nějak takhle:

Nabereš si do sáčku kolik potřebuješ, otrok za pultem ti to zváží a lupne na to čárovej kód. Jestli je vidět na ty čísla, tak krát 6.5 = cena v Kč za 100g. Například nejdražší pepř celý, kterej jsem tam kupoval, stál asi 29 Kč/100g, pak jsem našel f akci, za 14 Kč/100g. Je to tady prostě levný (30 ÷50% ceny v ČR) a nesrovnatelně voňavější. Dovezl jsem si cca 21 kg koření. Koneckonců, kvůli tomu jsem si sebou bral děcko, abych měl 2× větší kapacitu na bagáž do letadla. Ještě nás čeká spousta nákupů. Musím odvézt 2×30 kg a to najednou na hotel nedonesu. Nutno říct, že Jony byl statečnej. Fšechny ty nákupy se mnou vydržel a ani moc nedrškoval.

Den 3

Po fšech těch památkách zbylo ještě trochu času, taxme zajeli do Jumeirah Village Circle, tam je restaurace Like View. To je přesně ta hospoda, kde jsem v roce 2015 objevil ameriku. Nebo teda vlastně indiju. Když jsem v Dubaji pracoval, bydleli jsme v této čtvrti. Potřeboval jsem se po práci někde nažrat a vzhledem k tomu, že to tenkrát byl jedinej zdroj teplýho jídla za teplý diety, tak jsem tady trávil hodně času. Tenkrát jsem zjistil, že jejich MUTTON TIKKA MASALA je naprosto bezprecedentní, nenahraditelná a bohužel zatím (i po těch letech pokusu o výzkum) nenapodobitelná a kurva famózní. Tohle je vono. Od roku 2015 se minimálně dvakrát f této hospodě změnil provozovatel, ale tato masala chutná furt stejně! I o osm let pozdějc! Není to vidět, ale f té červené omáčce plave marinovaný mutton maso, který grilujou f tandoori peci. To prostě doma nedáš :/

K tomu jsem si dal zase MUTTON BIRIYANI a DAL FRY. Jo, tak jsou to tři jídla. Se nedá nic dělat no.

V noci před spaním jsem měl úžasnej nápad, že pudeme dolů pod hotel k pakistáncovi. Laco sice říkal, že je po jídle, že nemá hlad, ale to mu nezabránilo f tom, aby si objednal SCHEZWAN NOODLES. Než sežral předposlední sousto, taxme si fšimli, že to nebyly nudle, ale rýža (SCHEZWAN RICE).

Den 4

Pak už to valilo furt dokola. Občas jsem zkusil něco novýho, občas jsem točil to, co už jsem měl. Celkově zhodnoceno – o tlustej fous lepší, než nejlepší indická v Brně. Prostě přísun množství čerstvýho koření dělá ten rozdíl.

DAL FRY (uprostřed) a MALABAR SPICY MASALA. A za zmínku stojí i SCHEZWAN NOODLES, co je naproti. Uplně jiná chuť nudlí, než na co jsme zvyklí od číňanů z bister.

To si tak f klidu žereme toto gastroporno a zničehonic ze dřevěnýho obložení u zdi vylezl ale fakt pěknej a masitej šváb. Prostě si jen tak vylezl po opěradle u židle o kousek dál a pak zase vlezl zpátky do obložení. Pro něho normálnka. Dělá to tak každej den. Nevim, co se Dejvovi nelíbilo, ale prohlásil, že je to naposledy, co f této hospodě je. Já jsem naopak uvnitř jásal. Jo! To je kurva autentický! To v Brně nemaj! Ten pocit, když rozrazíš dveře vod hajzlu a jenom vidíš, jak asi čtyři švábi se lekli jako prase a zdrhaj zpátky do mezer mezi cihlama. Kdyby takhle poslouchaly děcka doma…

Hospoda okamžitě dostala pracovní názef „U Švába“. Na večeřu už jsem šli ke Švábovi s Jonym sami, borci šli jinam. Pak jsme se potkali na hotelu…

„Nazdar vy kurvy, tak co jste si dali?“

„Ale když ti řeknu, co jsem měli, tak budeš nadávat.“ Řekl Laco provinile.

„Prosim tě, co tě to napadá? Ti do toho nemám co kecat, seš dospělej, si můžeš obědvat co chceš.“ Odpověděl jsem chápavě.

„Dali jsme si hambáč s hranolkama…“

„No to si děláte prdel, ne?! Kuli tomu jezdíte do Dubaje???“ … musel jsem to jít rozdejchat zbytkem jídla, co jsem si donesl z Like View.

No nic …

Večer, po jednom plasťáku Starobrna a pár skleničkách kvalitního rumu Božkof, šli fšichni spat. Zůstal jsem tam sám a měl jsem hlad. Je to asi prasárna jít v 01:40 na jídlo do restaurace, ale musel jsem. Neměl jsem na výběr. Tělo se zvedlo, vzalo peněženku a šlo. Nemělo cenu protestovat, stejně bych s tím nic nenadělal. Restaurace pod hotelem už zavírala, což mně překvapilo. Nečekal jsem, že pakistánci jsou taky lidi a chodí spát. Každopádně mně poslali kamsi přes silnicu, tak 200 metrů pěšky, do restaurace Pak Darbar, která valí non-stop. Dal jsem si ty sečuánský nudle (SCHEZWAN NOODLES), který ty kurvy kamarádi chálovali celkem často na různých místech. Bylo to super! Krásně pálivý, porce jaxviňa, nenapodobitelně červený, perfektně ochucený a decentně přismahlý stir-fry kuřecí nudle. K tomu nějaká vomáčka a ještě jsem si poručil jeden naan. Fšechno jsem to sežral. Já debil jsem z toho byl tak unešenej, že sem to zapomněl vyfotit. Zaplatil jsem 147 Kč a šel sem o půl třetí ráno spat.

Den 5

Kdyby náhodou někoho zajímalo, jakej v Dubaji existuje přístup ohledně šetření energií a celkově přístup k enviromentálním aspektům tak, jak je máme naučený z „civilizované“ Evropy, tak Dubaj je plná bannerů a plakátků, kde je napsaný, abychom mysleli zeleně a na planetu. Na každým hotelovým pokoju, na zastáfkách metrobusu, na billboardech f parku. Mediální masáž probíhá ze fšech stran, člověk by řekl, že teda dobrý no… Nicméně celá tato kampaň je pěkná, ale fakt pěkná póza. Za touto maskovací clonou panuje surová realita. Zatímco u nás se EKO rozložitelný kabele rozloží už na cestě z obchodu k autu, tak v Dubaji dostaneš zadarmo pytlík z tak tlustýho plastu, že si ho bereš dom do Evropy, páč takhle kvalitní igelitku doma neseženeš. Když si bereš zbytek jídla z restaurace do SVOJÍ KRABIČKY, číšník se strašně diví, proč to děláš, dyť voni přece jednorázový krabičky mají a klidně ti je dají. Když se z jakékolik zastáfky metrobusu (bez ohledu na počet kilometrů vzdálenosti) dostaneš k Burj Khalifě v klimatizovaným prostředí. Když spadne ubrousek ze stolu na židlu, už se natahuju, že to zvednu, ale číšník je rychlejší, kapesník bere, vyhazuje a dává mně novej čistej. Když venku je 42°C, sedneš do taxíku, kterej je vyklimovanej na 20°C a přitom ti hřeje do zad elektrický vytápění sedadel. Ptáš se řidiče PROČ… No dyť to je přece jasný, ještě se divil, že se na to ptám, protože přece f takové zimě, která je f autě, můžeš rychle prochladnout. Takže Dubaj a eko smýšlení … no, aspoň to zkusili.

No nic, zpátky ke žrádlu…

Byl čas zkusit něco novýho. Je to dycky risk, protože nikdy nevíš, jakou sračku ti donesou. Papír snese fšecko. Ale tentokrát jsem se trefil perfektně. MUTTON METHI MALAI. To bylo tááák dobrý! Omáčka z kešu ořechů, smetanou a s kořením. Krásně hustá věc, chuť která dochází postupně a f kombinaci s muttoním masem, který se f podstatě rozpadá…. No já jsem se nažral naprosto luxusně, ale odpadlíci, kteří se nechali odradit nebohým švábem, dostali trest…

V lokalitě kolem hotelu je spousta restaurací. Dnešního večera hoši dostali nápad, že půjdou dolů pod hotel do arabské restaurace. Jelikož jsem už v minulosti měl z tímto regionem f oblasti stravování nějakou zkušenost, tak jsem pouze stroze naznačil, že je to nevýrazný, mdlý, drahý a že celkově to stojí za hovno. Ale zkušenost je nepřenosná a každej si musí svou cestu prošlápnout sám. Tak hoši vypadli z apartmánu o dvě patra níž. Příběh pokračuje asi nějak takhle:

David přichází na apartmán, následuje rozražení dveří od nejbližšího hajzlu. Je tam. Dveře jsou tlustý. Nevím, co se za nima děje. Doufám, že se nic fatálního nestalo. O pár dramatických chvil později vychází David a říká, že sežral něco strašlivýho. V zápětí mizí do útrob svýho pokoje a toho večera už ho nikdy nikdo neviděl. Jinak hoši zaplatili asi 700 Kč každej.

Den 6

Společný atrakce už jsme s borcama měli vymetený, tak jsme se vydali každej po svojí trase. Laco s Dejvem šli do nějakýho total brutal akvaparku. Zaplatili asi dva a půl litru každej za fstupenky a když padesát minut stáli ve frontě na první atrakci, tak se rozhodli, že za třináct kil si ještě přikoupí přednostní fstup na atrakce. Domnívám se, že by f té frontě nestáli tak dlouho, kdyby před nima ve stejné frontě nečekala dvacetiletá fresh dcérečka s její MILF matkou.

Já s Jonym jsme si dali špacír v nějakým parku a paxme zabloudili do restaurace Malabar Paradise, kousek od Dubai Frame. A tady měli úplně nejlepší MUTTON BIRIYANI! Bylo to tak strašně úžasný (cca za 105 Kč), že jsem si vzal ještě jednou to stejný do krabičky. Toto chcu umět! Makám na tom, ale furt to není vono. Později jsem se dozvěděl, že se pro toto biriyani používá jinej druh rýže, nějaká JEERAKASALA RICE. Není dlouhozrnná, jsou to spíš takový mravenčí kukly, viz foto. Blbě se to shání v ČR, ale naštěstí se mně po příjezdu do ČR podařilo vykoupit posledních 18 kg z jedinýho českýho e-shopu, kterej to nabízel. Takže teď to začnu zase zkoušet vyrobit a pravděpodobně nastane fáze testování na lidech. Pokud to dopadne dobře, recept se tady někde určitě objeví.

V Dubaji je spousta restaurací tematicky zaměřený na spoustu regionů. Empiricky zjišťujeme takovou věc, že když stojí před hospodou pikolík, kterej má za úkol tahat lidi dovnitř, tak to je znamení, že restaurace stojí za hovno nebo je drahá, případně obojí. Ale když si musíš restauraci najít sám, jakože zasloužit a vybojovat si to, tak je to levnější a mnohem více autentický. Je to podobný, jako když jsem procházel arabskou tržnicou, fšude jsou ti otravní obchodníci s černejma nebo žádnejma zubama, nedaj ti pokoj, věsí na tebe zboží, tahaj tě za ruku do obchodů, omotávaj kolem tebe hadry. Říkám si, že zalezu do prvního kšeftu, u kterýho mě nebude nikdo ošahávat. Tak se taky stalo a koupil jsem tam pět velkých nerezových dělených talířů na thali, celkem za 360 Kč, tj. 72 Kč/ks.

Den 7

Ten lupeň, kterej se válí f té omáčce … tak to je to slavný kari listí (curry leaves fresh). Říkali tomu MUTTON MASALA a patřilo to do skupiny jídel, kterou definuje slovo MALABAR. Základ je jinej f tom, že se cibula dělá na kokosovým oleju, používaj spešl malabar garam masalu a kari listí.

Už jsme U Švába byli známý xichty. Pokaždé, když jsme vešli, celej personál se na nás ukrutně culil a hned vyháněli šváby z našeho oblíbenýho stolu. Když už jsme teda takový celebrity, osmělil jsem se a poprosil číšníka, jestli mně nedá recept na tu jejich special malabar garam masalu. On řekl, že mně to napíše na papír. Dostal jsem papírek a tam bylo lámanou angličtinou napsaný: „Standard indian spices“. Takže jsem čekal, že z toho bude hovno a nebyl jsem zklamán. No prostě si držijou svoje know-how, to jim asi nemůžu mít za zlý.

Den 8

Čekalo nás poslední gastroporno. Jelikož jsme potřebovali z hotelu vypadnout f čase, kdy jsou U Švába standardně snídaně, večer předem jsme si zamluvili, aby pro nás něco z večerního menu schovali na ráno. Dostali jsme, co jsme chtěli, akorát to stálo jaxi za hovno. Bylo to mdlý, chuť nikde nic. Holt prostě ranní šichta dělá dobře snídaně. Ale na fotce to vypadá celkem dobře! No nic, aspoň to loučení se Švábem nebude tak těžký.

Jako přední fanoušek poctivé indické kuchyně bych to neměl říkat, ale eště že už jedeme dom. Mám strašlivou chuť na vepřovej řízek s bramborovým salátem!